(Unless otherwise stated, the copyright of the materials included belong to Jan Woreczko & Wadi.)
Zebrak
Z Wiki.Meteoritica.pl
m |
m |
||
Linia 42: | Linia 42: | ||
== Źródła == | == Źródła == | ||
- | '''Naumann (1824, ''Der Wenderer'')''' | + | '''Naumann (1824, ''Der Wenderer'')'''<br /> |
+ | Relacja opublikowana 2 tygodnie po spadku: | ||
{{AQuote-begin |max-width=1000px}} | {{AQuote-begin |max-width=1000px}} | ||
'''Ein neuer Meteorstein in Böhmen'''<br /> | '''Ein neuer Meteorstein in Böhmen'''<br /> | ||
Linia 64: | Linia 65: | ||
:::K. A. {{Sparse-b}}Neumann{{Sparse-e}}, | :::K. A. {{Sparse-b}}Neumann{{Sparse-e}}, | ||
:::k.k. Gubernial- und Commerzrath. | :::k.k. Gubernial- und Commerzrath. | ||
+ | {{AQuote-end}} | ||
+ | |||
+ | |||
+ | '''Chladni (1826)''' | ||
+ | {{AQuote-begin |max-width=1000px}} | ||
+ | {{Wielokropek}} 1824, den 14. October, nach 8 Uhr Morgens, war ein Meteorsteinfall in ''Böhmen'', im ''Berauner Kreise'' in der Gegend von ''Zebrak'', wovon mein sehr verehrter Freund, Herr K. A. {{Sparse-b}}Neumann{{Sparse-e}}{{Neumann KA-biogram}}, k. k. Gubernialrath und Gommerzrath (durch welchen wir auch die [[Elbogen|Elbogner Eisenmasse]] zuerst haben kennen gelernt, und welcher auch bei den an Ort und Stelle geschehenen Untersuchungen zugegen war), genaue Nachrichten in einem besonders gedruckten Blatte am 30. October 1824 hat bekannt gemacht, mit welchen auch das, was in der ''Berliner Haude- und Spenerschen Zeitung'', 1825, No. 7. vom 10. Januar, und was vom Herrn Prof. {{Sparse-b}}Hallaschka{{Sparse-e}} in ''Schumacher's astronomischen Nachrichten'', No. 70. davon gemeldet wird, im Wesentlichen übereinstimmt. Bei heiterem, nicht sehr bewölktem Himmel wurden Mehrere durch 2 heflige und 2 schwächere Knalle, und nachhersolgendes Sausen und Pfeifen in der Luft, in Schrecken gesetzt; Andere, die entfernter waren, hörten nur 2 starke, von Sausen und Pfeifen begleitete Knalle. Anfangs glaubte man, es sey eine Pulvermühle in die Luft geflogen; als man aber hernach durch den Horzowitzer Ober-Amtmann {{Sparse-b}}Böhm{{Sparse-e}} Nachriclit von einem Meteorsteinfalle erhalten hatte, veranstaltete das k. k. Landespräsidium die nähere Untersnchung der Umstände und die Ankaufung der Steine für das böhmische Nationalmuseum. Von einem Feuermeteore ist (vermuthlich wegen Helligkeit des Tages und weil, wenn man erst dutch das Getöse aufmerksam gemacht wird, die Feuererscheinung gewöhnlich schon ausgehört hat) nichts weiter bemerkt worden, ausser dass Einer an der Stelle, wo ein Stein gefunden ward, hat mit einem Knalle Feuer zur Erde fallen sehen. Der Finder des Steines, {{Sparse-b}}Franz Kolbe{{Sparse-e}}, Bürger und Tuchmachermeister in Zebrak, versichert, nebst seinem Sohne Carl, nur zwei zusanimenpassende, im Ganzen 107 Loth Wiener Gewicht wiegende Stücke eines Steines, jedoch nicht beisammen, sondern über 150 Schritte von einander entfernt, aus einem von Zebrak nach dem Dorse Praskoles führenden Fusssteige gefunden zu haben; der zum Ganzen sehlende Theil, Welcher beilausig 20 Loth wiegen dürfte, war noch nicht gefunden worden. Nach der äussern Beschaffenheit findet Herr Gubernialrath Neumann diesen Stein den 1796 bei [[Bjelaja Zerkov|Belaja-Zerkwa]] in Rnssland (welchen ich noch nicht gesehen habe), 1803 bei [[Lissa]] in Böhmen, und 1812 bei Toulouse<ref name=" Toulouse"></ref> gefallenen, bei Vergleichung von Exemplaren, am meisten ähnlich. Beide gefundenen Stücke find im Böhmischen Nationalmuseum zu Prag aufbewahrt. Aus den eingezogenen Nachrichten war zu schliessen, dass die Richtung dieser Erscheinung von NW nach SO gegangen sey. In ''Kastner's Archiv für Naturkunde'', B.5. H.4. S. 417 theilt Herr {{Sparse-b}}von Martius{{Sparse-e}}<ref name="Martius (1825)"></ref> auch einige in der öffentlichen Sitzung der königl. Baierischen Akademie der Wiffenschaften vorgelesene Nachrichten nebst einer Analyse mit. Er zweifelt daran, dase 2 unganze Stükke 150 Schritt von einander entfernt wären gefunden worden, weil sich an dem Steine mehrere Spuren zeigen sollen, dass er weich gewesen, und späterhin zerschlagen sey. Die Analyse gab 20,30 nickelhaltiges Eisen; 18,82 Schwefeleisen; 60,70 erdige Theile, welche in Kieselerde, Thonerde, Magnesia, Eisenprotoxyd und Wasser zerlegt wurdem. {{Wielokropek}} | ||
{{AQuote-end}} | {{AQuote-end}} | ||
Linia 77: | Linia 84: | ||
Za poměrně jasné, jen zcela mírně zatažené oblohy se ozvaly náhle dvě silné, výstřelům z děla podobné rány. Po nich následoval silný rachot a za sykotu a hvízdotu spadly 2-3 kameny, z nichž dva o celkové hmotnosti 1873 g (zhruba 2 kg) byly již brzy po pádu nalezeny ([[:Image:Zebrak_(Tucek_1981).jpg|přil. XXI, obr. 33]]). Silné, výbuchům někdy podobné rány bylo slyšet na rozloze o velikosti zhruba 7×4,5 km, zejména v Točníku, v Cerhovicích, v Hořovicích, v Lochovicích, v Praskolesích a v Žebráce. Někteří z očitých pozorovatelů uváděli, že spatřili z oblohy padat kameny, které podle jejich tvrzení přiletěly ve směru od SZ k JV. Ohlušující rány při dopadu uslyšel náhodou v Hořovicích přítomný profesor K. A. Neumann{{Neumann KA-biogram}}, který měl, jak již víme, vlastní zkušenosti s výzkumem železného [[Elbogen|meteoritu z Lokte]]. Hned upozornil, že by mohlo jít o pád meteoritů. O události, které byl náhodným, ale šťastným svědkem, podal již 30. října 1824 zprávu v denním tisku. Tím byl přirozeně ještě zvýšen zájem obyvatel z okolních obcí místa pádu. Nastalo pilné hledání kamenů, které bylo korunováno úspěchem. Na cestě vedoucí z Žebráka do Praskoles našel žebrácký občan F. Kolbe neúplný černý kámen a ve vzdálenosti asi 150 kroků od něho dokonce druhý, velmi podobný kus. Oba vážily 1873 g. Udánlivě třetí kámen z pádu o hmotnosti 309,6 g však dosud schází. Od nálezce koupil oba kusy hrabě Eugen z Vrbna a jeden z nich věnoval sbírkám Vlastenského muzea v Praze. | Za poměrně jasné, jen zcela mírně zatažené oblohy se ozvaly náhle dvě silné, výstřelům z děla podobné rány. Po nich následoval silný rachot a za sykotu a hvízdotu spadly 2-3 kameny, z nichž dva o celkové hmotnosti 1873 g (zhruba 2 kg) byly již brzy po pádu nalezeny ([[:Image:Zebrak_(Tucek_1981).jpg|přil. XXI, obr. 33]]). Silné, výbuchům někdy podobné rány bylo slyšet na rozloze o velikosti zhruba 7×4,5 km, zejména v Točníku, v Cerhovicích, v Hořovicích, v Lochovicích, v Praskolesích a v Žebráce. Někteří z očitých pozorovatelů uváděli, že spatřili z oblohy padat kameny, které podle jejich tvrzení přiletěly ve směru od SZ k JV. Ohlušující rány při dopadu uslyšel náhodou v Hořovicích přítomný profesor K. A. Neumann{{Neumann KA-biogram}}, který měl, jak již víme, vlastní zkušenosti s výzkumem železného [[Elbogen|meteoritu z Lokte]]. Hned upozornil, že by mohlo jít o pád meteoritů. O události, které byl náhodným, ale šťastným svědkem, podal již 30. října 1824 zprávu v denním tisku. Tím byl přirozeně ještě zvýšen zájem obyvatel z okolních obcí místa pádu. Nastalo pilné hledání kamenů, které bylo korunováno úspěchem. Na cestě vedoucí z Žebráka do Praskoles našel žebrácký občan F. Kolbe neúplný černý kámen a ve vzdálenosti asi 150 kroků od něho dokonce druhý, velmi podobný kus. Oba vážily 1873 g. Udánlivě třetí kámen z pádu o hmotnosti 309,6 g však dosud schází. Od nálezce koupil oba kusy hrabě Eugen z Vrbna a jeden z nich věnoval sbírkám Vlastenského muzea v Praze. | ||
- | První podrobnější zprávy o pádu kamenů v okolí Praskoles podali Zippe (1825)<ref>Zippe (1825)</ref> a Martius (1825)<ref>Martius (1825)</ref>. Větší kámen má tvar nepravidelně polyderický, je silně zaoblený a má vzhled jen málo opracovaného valounu s četnými mělkými podlouhlými prohloubeninami na povrchu. Jeho jemná povrchová kůra je nejvýše pouze 0,1 mm silná, barvy černé až černohnědé, matná, jen místy slabě lesklá, a ostře se odlišuje od světlé vnitřní základní hmoty.její struktura je přiléhavá, místy jemně hrbolkovitá, někdy dokonce až struskovitá. Vnitřek kamenů tvoří světle popelavě šedá, velmi jemnozrnná směs s nápadnými kovově lesklými částicemi nikového železa a troilitu. Místy bývá i rezavě skvrnitá až šmouhovitá s jemnými trhlinami. V této hmotě lze již lupou rozeznat droboučké kulovité, dobře uchované chondry, které se jen poněkud tmavším zbarvením odlišují od základní hmoty, z níž se dají snadno uvolnit. Podle uvedených znaků byly kameny z Praskoles zařazeny mezi {{Sparse-b}}kuličkovité hyperstenické chondrity{{Sparse-e}}. Zevním tvarem, vnitřní strukturou a mineralogickým složením se velice podobají chondritům z lysé nad Labem, na což správně upozornili již Neumann a Zippe. Jejich první chemickou analýzu provedl Kokta teprve v r. 1937, po něm také Wahl a Wiik (1951). Podle Kokty obsahuje křemičitanová část kamenů v procentech: 43,04 SiO<sub>2</sub>, 15,49 FeO, 32,14 MgO, kovová část s troilitem: 85,35 Fe, 7,64 Ni, 0,52 Co, 6,65 S. Z toho vyplývá procentové zastoupení jednotlivých součástí, na něž připadá: 70,45 křemičitanů, 2,17 niklového železa a 5,38 troilitu. | + | První podrobnější zprávy o pádu kamenů v okolí Praskoles podali Zippe (1825)<ref>Zippe (1825)</ref> a Martius (1825)<ref name="Martius (1825)">Martius (1825)</ref>. Větší kámen má tvar nepravidelně polyderický, je silně zaoblený a má vzhled jen málo opracovaného valounu s četnými mělkými podlouhlými prohloubeninami na povrchu. Jeho jemná povrchová kůra je nejvýše pouze 0,1 mm silná, barvy černé až černohnědé, matná, jen místy slabě lesklá, a ostře se odlišuje od světlé vnitřní základní hmoty.její struktura je přiléhavá, místy jemně hrbolkovitá, někdy dokonce až struskovitá. Vnitřek kamenů tvoří světle popelavě šedá, velmi jemnozrnná směs s nápadnými kovově lesklými částicemi nikového železa a troilitu. Místy bývá i rezavě skvrnitá až šmouhovitá s jemnými trhlinami. V této hmotě lze již lupou rozeznat droboučké kulovité, dobře uchované chondry, které se jen poněkud tmavším zbarvením odlišují od základní hmoty, z níž se dají snadno uvolnit. Podle uvedených znaků byly kameny z Praskoles zařazeny mezi {{Sparse-b}}kuličkovité hyperstenické chondrity{{Sparse-e}}. Zevním tvarem, vnitřní strukturou a mineralogickým složením se velice podobají chondritům z lysé nad Labem, na což správně upozornili již Neumann a Zippe. Jejich první chemickou analýzu provedl Kokta teprve v r. 1937, po něm také Wahl a Wiik (1951). Podle Kokty obsahuje křemičitanová část kamenů v procentech: 43,04 SiO<sub>2</sub>, 15,49 FeO, 32,14 MgO, kovová část s troilitem: 85,35 Fe, 7,64 Ni, 0,52 Co, 6,65 S. Z toho vyplývá procentové zastoupení jednotlivých součástí, na něž připadá: 70,45 křemičitanů, 2,17 niklového železa a 5,38 troilitu. |
Ve {{Sparse-b}}sbírkách{{Sparse-e}} muzeí jsou uloženy zpravidla jen drobné úlomky kamenů z Praskoles. Hlavní kus pádu je uložen ve sbírce Národního muzea v Praze. Má tvar nepravidelného komolého kužele o velikosti 10×7 cm, hmotnost 861 g. Další velký kus je ve sbírce Přírodovědeckého muzea ve Vídni a váží s drobnějšími úlomky celkem 450 g (534 + 96 g) a v Budapešti (88,5 g o velikosti 6×3×3 cm). Drobné úlomky o hmotnosti 1-14 g jsou jako vzácnosti uloženy ve sbírkách mnoha muzeí v zahraničí. | Ve {{Sparse-b}}sbírkách{{Sparse-e}} muzeí jsou uloženy zpravidla jen drobné úlomky kamenů z Praskoles. Hlavní kus pádu je uložen ve sbírce Národního muzea v Praze. Má tvar nepravidelného komolého kužele o velikosti 10×7 cm, hmotnost 861 g. Další velký kus je ve sbírce Přírodovědeckého muzea ve Vídni a váží s drobnějšími úlomky celkem 450 g (534 + 96 g) a v Budapešti (88,5 g o velikosti 6×3×3 cm). Drobné úlomky o hmotnosti 1-14 g jsou jako vzácnosti uloženy ve sbírkách mnoha muzeí v zahraničí. |
Wersja z 16:30, 12 sty 2018
Zebrak → | |
Spadek | |
Lokalizacja | Stredocesky, Czechy |
Położenie[1] | 49°53'N, 13°55'E |
Data | 14 październik 1824 roku, 08:00 |
Charakterystyka | |
Typ | chondryt zwyczajny H5 |
Masa | 2 kg |
Meteoritical Bulletin Database | |
Synonimy → | |
w NHM Cat: Beraun, Horowitz, Hozowitz, Praskoles, Praskolesy |
Spadek meteorytów 14 października 1824 roku (poniedziałek) w okolicy miejscowości Žebrák i Praskolesy w Czechach.
Kolekcje
Okazy i fragmenty meteorytu Zebrak w największych kolekcjach:
Zbiór waga okazów
(Koblitz MetBase)uwagi Prague, Nat. Mus. 861 g Vienna, Naturhist. Mus. 451 g New York, Amer. Mus. Nat. Hist. 101 g London, Nat. Hist. Mus. 94 g Budapest, Nat. Mus. 88,5 g (…)
Brak w zbiorach polskich.
Źródła
Naumann (1824, Der Wenderer)
Relacja opublikowana 2 tygodnie po spadku:
Ein neuer Meteorstein in Böhmen
(Aus der Prager Zeitung.)
Am 14. October d. J. des Morgens nach 8 Uhr wurden in der Gegend von Horzowitz, Berauner Kreises in Böhmen, bey beiterm, nicht auffallend bewölkten Himmel mehrere Jäger, Vogelsteller, Hirten u. a. durch ein Naturereigniß in Schrecken gesetzt, welches nach deren Aussage in zwey sehr heftigen und zwey schwächern Knallen und dazwischen und nachher folgenden Sausen und Pfeifen in der Luft, nach Aussage entfernterer Personen aber nur in zwey starken von Sausen und Pfeifen begleiteten Knaller bestand. Der hiervon zur Kenntniß gelangte Horzowitzer Oberamtmann Bohm säumte nicht, einige der gedachten Personen hierüber näher zu befragen und am folgenden Tage seiner hohen Obrigkeit eine schriftliche Relation darüber mit der Bemerkung vorzulegen, daß eine der in der Nähe der Moldau bestehenden Pulvermühlen in die Luft geflogen seyn solle. Diese Relation wurde von der Frau Gräfinn von Wrbna dem zufällig in Horzowitz anwesenden Gefertigten mitgetheilt, und dieser, nach näherer Befragung einiger Personen, die dieses Ereigniß selbst wahrgenommen, veranlaßt, die Vermuthung auszusprechen, daß mit dieser Erscheinung ein Herabfallen von Steinen verbunden gewesen seyn möchte, und bestimmt, den Oberamtmann um weitere und genaue Forschung nach etwa herabgefallenen Massen und Aufsammeln derselben zu ersuchen.
Nach einigen Tagen brachte der Oberamtmann Böhm in Erfahrung, daß ein Bürger in Zebrak einen auf der Oberfläche schwarz, im Innern aber grau gefärbten Stein gefunden habe, welches derselbe sogleich dem Gefertigten berichtete, der sich dadurch und durch die inzwischen erlangte Gewißheit, daß am gedachten Tage keine Pulvermühle verunglückt sey, zu einer Anzeige dieser Erscheinung an ein hochlobliches k. k. Londespräsidium und zu dem Antrage bewogen fand, durch eine eigene Commission die Erhebung aller wahrgenommenen Umstände und Sammlung gefundener Meteorsteine zu veranlassen. Hierzu geruhten der Herr Oberstburggraf, Franz Graf v. Kolowrat Ercellenz, sogleich den Berauner k. k. Herrn Kreishauptmann anzuweisen, und zu erlauben, daß der Gefertigte sich zur nähern ämtlichen Untersuchung dem beauftragten k. k. Kreiscommissär Breisky anschließe.
Am 26. October d. J. kamen die Commissarien nach Zebrak, wo dieselben, da der Herr Graf Eugen von Wrbna auf Horzowitz den seit mehreren Tagen in Zebrak von Hand zu Hand gegangenen Stein, um denselben vor weiterer Beschädigung zur Aufbewahrung in dem böhmischen Nationalmuseum zu sichern, bereits durch den Oberamtmann Böhm angekauft hatte, sich darauf beschränkten, hier, in Totschnik, Czerhowitz und Horzowitz, die Aussagen von siebenzehn glaubwürdigen Personen zu Protokoll zu nehmen, und dadurch die Bestätigung zu erlangen, daß am 14. October Morgens nach 8 Uhr von mehreren Personen wenigstens zwey sehr heftige Knalle, begleitet von Sausen und Pfeifen in der Luft, gehört worden sind. Den in der Nähe von Totschnik befindlichen Personen schien die Erscheinung in der Gegend von Horzowitz eder Lochowitz vorzugehen; von den bey Horzowitz befindlichen wollen aber drey derselben sie gerade über ihren Köpfen gehört haben. Ein am Rande des Abhanges, auf welchem der Stein gefunden wurde, vor seinem Hause in Zebrak stehender Bürger will bemerkt haben, daß dabey unweit seiner Wohnung etwas auf die Erde geschlagen, und ein auf einer Wiese weidender achtjähriger Knabe hat schon wenige Stunden nachher seinem Vater erzählt, in geringer Entfernung von ihm, beylänfig an dem Orte, wo der Stein gefunden wurde, seh mit einem Knalle Feuer zur Erde niedergefallen. Die Stärke der Knalle wurde mit Kanonen- und Pöllerschüssen, das Sausen und Pfeifen mit vereinigten Tönen mehrerer musikalischen Instrumente oder denen einer abgeschossenen Haubitzenkugel verglichen; die Dauer der ganzen Erscheinung wird sehr verschieden, auf mehrere Minuten, auch nur auf einige Secunden angegeben. Und nach der Aussage eines Hegers wurden durch den ersten Knall seine am Berge weidenden Kühe dergestalt erschreckt, daß sie wild davon sprangen, und er viel zu thun hatte, sie wieder zusammen zu bringen.
Der Finder des Steines, Franz Kolbe, Bürger und Tuchmachermeister in Zebrak, versichert nebst seinem Sohne Carl, nur zwey zusammen passende, im Ganzen 107 Loth W. G. wiegende Stücke eines Steines, jedoch nicht beysommen, sondern über 150 Schritte von einander entfernt, auf einem von Zebrak nach dem Dorfe Praskoles führenden Fußsteige gefunden zu haben; der zum Ganzen fehlende Theil, welcher beyläufig zwanzig Loth wiegen dürfte, ist noch nicht gefunden worden.
Nach der äußern Beschaffenheit ist dieser Stein den 1796 bey Belaio Zerkwa in Rußland, den 1803 bey Lissa in Böhmen, und den 1812 bey Toulouse[2] in Frankreich gefallenen am meisten ähnlich, wovon Exemplare damit verglichen worden.
Beyde gefundene Stücke wurden zur übergabe Se. Excellenz den Herrn Oberstburggrafen im des Herrn Grafen Eugen v. Wrbna den Commissarien durch den Horzowitzer Oberamtmann eingebanbigt, um im böhmischen Nationalmuseum zu werden.
Nach den weitern Aussagen, daß die Knalle an demselben Tage auch zu Lochowitz, Wossow, und selbst bey dem drey Meilen entfernten Dobrzisch wahrgenommen worden seyn sollen kann geschlossen werden, daß die Richtung dieser Erscheinung von Westnordwest gegkn Süden und Südost gegangen sey; und, da in den meisten bekannten Fällen mehrere solche Steine gefallen, so ist zu glauben, daß auch dießmahl mehrere, die in den Wäldern, Feldern und Wiesen noch verborgen liegen, gefunden werden dürften. Alle Ortsbehörden der bezeichneten Gegend werden daher aufgefordert, ihre Untergebenen, Jäger, Hirten, Holzmacher, Ackersleute u. a. aufmerksam zu machen und anzuweisen, solche ungewöhnliche Steine zu sammeln, die auf der Oberfläche schwarz gefärbt, im Innern aber bläulichgrau, und mit metallisch glänzenden Körnchen durchwachsen, übrigens bedeutend schwerer als gewöhnliche Sandsteine sind, und sie dem k. k. Kreisamte einzusenden; wenn solche Steine als wirkliche Meteorsteine erkannt werden, so wird dem Finder eine angemessene Belohnung zugesichert.
- Prag am 30. October 1824.
- K. A. Neumann,
- k.k. Gubernial- und Commerzrath.
Chladni (1826)
(…) 1824, den 14. October, nach 8 Uhr Morgens, war ein Meteorsteinfall in Böhmen, im Berauner Kreise in der Gegend von Zebrak, wovon mein sehr verehrter Freund, Herr K. A. Neumann[3], k. k. Gubernialrath und Gommerzrath (durch welchen wir auch die Elbogner Eisenmasse zuerst haben kennen gelernt, und welcher auch bei den an Ort und Stelle geschehenen Untersuchungen zugegen war), genaue Nachrichten in einem besonders gedruckten Blatte am 30. October 1824 hat bekannt gemacht, mit welchen auch das, was in der Berliner Haude- und Spenerschen Zeitung, 1825, No. 7. vom 10. Januar, und was vom Herrn Prof. Hallaschka in Schumacher's astronomischen Nachrichten, No. 70. davon gemeldet wird, im Wesentlichen übereinstimmt. Bei heiterem, nicht sehr bewölktem Himmel wurden Mehrere durch 2 heflige und 2 schwächere Knalle, und nachhersolgendes Sausen und Pfeifen in der Luft, in Schrecken gesetzt; Andere, die entfernter waren, hörten nur 2 starke, von Sausen und Pfeifen begleitete Knalle. Anfangs glaubte man, es sey eine Pulvermühle in die Luft geflogen; als man aber hernach durch den Horzowitzer Ober-Amtmann Böhm Nachriclit von einem Meteorsteinfalle erhalten hatte, veranstaltete das k. k. Landespräsidium die nähere Untersnchung der Umstände und die Ankaufung der Steine für das böhmische Nationalmuseum. Von einem Feuermeteore ist (vermuthlich wegen Helligkeit des Tages und weil, wenn man erst dutch das Getöse aufmerksam gemacht wird, die Feuererscheinung gewöhnlich schon ausgehört hat) nichts weiter bemerkt worden, ausser dass Einer an der Stelle, wo ein Stein gefunden ward, hat mit einem Knalle Feuer zur Erde fallen sehen. Der Finder des Steines, Franz Kolbe, Bürger und Tuchmachermeister in Zebrak, versichert, nebst seinem Sohne Carl, nur zwei zusanimenpassende, im Ganzen 107 Loth Wiener Gewicht wiegende Stücke eines Steines, jedoch nicht beisammen, sondern über 150 Schritte von einander entfernt, aus einem von Zebrak nach dem Dorse Praskoles führenden Fusssteige gefunden zu haben; der zum Ganzen sehlende Theil, Welcher beilausig 20 Loth wiegen dürfte, war noch nicht gefunden worden. Nach der äussern Beschaffenheit findet Herr Gubernialrath Neumann diesen Stein den 1796 bei Belaja-Zerkwa in Rnssland (welchen ich noch nicht gesehen habe), 1803 bei Lissa in Böhmen, und 1812 bei Toulouse[2] gefallenen, bei Vergleichung von Exemplaren, am meisten ähnlich. Beide gefundenen Stücke find im Böhmischen Nationalmuseum zu Prag aufbewahrt. Aus den eingezogenen Nachrichten war zu schliessen, dass die Richtung dieser Erscheinung von NW nach SO gegangen sey. In Kastner's Archiv für Naturkunde, B.5. H.4. S. 417 theilt Herr von Martius[4] auch einige in der öffentlichen Sitzung der königl. Baierischen Akademie der Wiffenschaften vorgelesene Nachrichten nebst einer Analyse mit. Er zweifelt daran, dase 2 unganze Stükke 150 Schritt von einander entfernt wären gefunden worden, weil sich an dem Steine mehrere Spuren zeigen sollen, dass er weich gewesen, und späterhin zerschlagen sey. Die Analyse gab 20,30 nickelhaltiges Eisen; 18,82 Schwefeleisen; 60,70 erdige Theile, welche in Kieselerde, Thonerde, Magnesia, Eisenprotoxyd und Wasser zerlegt wurdem. (…)
Tuček (1981)
Praskolesy (1824)
Pád u Praskoles na Berounsku
Poměrně značný zájem současných badatelů vzbudil pád kamenných meteoritů, k němuž došlo 24. října 1824 kolem osmé hodiny ranní v krajině mezi Hořovicemi a Zdicemi, přesněji mezi Žebrákem a Praskolesy, jz. od Berouna. Stalo se tak deset let po náhodném nálezu meteoritického železa u Lenartova.
Za poměrně jasné, jen zcela mírně zatažené oblohy se ozvaly náhle dvě silné, výstřelům z děla podobné rány. Po nich následoval silný rachot a za sykotu a hvízdotu spadly 2-3 kameny, z nichž dva o celkové hmotnosti 1873 g (zhruba 2 kg) byly již brzy po pádu nalezeny (přil. XXI, obr. 33). Silné, výbuchům někdy podobné rány bylo slyšet na rozloze o velikosti zhruba 7×4,5 km, zejména v Točníku, v Cerhovicích, v Hořovicích, v Lochovicích, v Praskolesích a v Žebráce. Někteří z očitých pozorovatelů uváděli, že spatřili z oblohy padat kameny, které podle jejich tvrzení přiletěly ve směru od SZ k JV. Ohlušující rány při dopadu uslyšel náhodou v Hořovicích přítomný profesor K. A. Neumann[3], který měl, jak již víme, vlastní zkušenosti s výzkumem železného meteoritu z Lokte. Hned upozornil, že by mohlo jít o pád meteoritů. O události, které byl náhodným, ale šťastným svědkem, podal již 30. října 1824 zprávu v denním tisku. Tím byl přirozeně ještě zvýšen zájem obyvatel z okolních obcí místa pádu. Nastalo pilné hledání kamenů, které bylo korunováno úspěchem. Na cestě vedoucí z Žebráka do Praskoles našel žebrácký občan F. Kolbe neúplný černý kámen a ve vzdálenosti asi 150 kroků od něho dokonce druhý, velmi podobný kus. Oba vážily 1873 g. Udánlivě třetí kámen z pádu o hmotnosti 309,6 g však dosud schází. Od nálezce koupil oba kusy hrabě Eugen z Vrbna a jeden z nich věnoval sbírkám Vlastenského muzea v Praze.
První podrobnější zprávy o pádu kamenů v okolí Praskoles podali Zippe (1825)[5] a Martius (1825)[4]. Větší kámen má tvar nepravidelně polyderický, je silně zaoblený a má vzhled jen málo opracovaného valounu s četnými mělkými podlouhlými prohloubeninami na povrchu. Jeho jemná povrchová kůra je nejvýše pouze 0,1 mm silná, barvy černé až černohnědé, matná, jen místy slabě lesklá, a ostře se odlišuje od světlé vnitřní základní hmoty.její struktura je přiléhavá, místy jemně hrbolkovitá, někdy dokonce až struskovitá. Vnitřek kamenů tvoří světle popelavě šedá, velmi jemnozrnná směs s nápadnými kovově lesklými částicemi nikového železa a troilitu. Místy bývá i rezavě skvrnitá až šmouhovitá s jemnými trhlinami. V této hmotě lze již lupou rozeznat droboučké kulovité, dobře uchované chondry, které se jen poněkud tmavším zbarvením odlišují od základní hmoty, z níž se dají snadno uvolnit. Podle uvedených znaků byly kameny z Praskoles zařazeny mezi kuličkovité hyperstenické chondrity. Zevním tvarem, vnitřní strukturou a mineralogickým složením se velice podobají chondritům z lysé nad Labem, na což správně upozornili již Neumann a Zippe. Jejich první chemickou analýzu provedl Kokta teprve v r. 1937, po něm také Wahl a Wiik (1951). Podle Kokty obsahuje křemičitanová část kamenů v procentech: 43,04 SiO2, 15,49 FeO, 32,14 MgO, kovová část s troilitem: 85,35 Fe, 7,64 Ni, 0,52 Co, 6,65 S. Z toho vyplývá procentové zastoupení jednotlivých součástí, na něž připadá: 70,45 křemičitanů, 2,17 niklového železa a 5,38 troilitu.
Ve sbírkách muzeí jsou uloženy zpravidla jen drobné úlomky kamenů z Praskoles. Hlavní kus pádu je uložen ve sbírce Národního muzea v Praze. Má tvar nepravidelného komolého kužele o velikosti 10×7 cm, hmotnost 861 g. Další velký kus je ve sbírce Přírodovědeckého muzea ve Vídni a váží s drobnějšími úlomky celkem 450 g (534 + 96 g) a v Budapešti (88,5 g o velikosti 6×3×3 cm). Drobné úlomky o hmotnosti 1-14 g jsou jako vzácnosti uloženy ve sbírkách mnoha muzeí v zahraničí.
Lokalizacja
(P) Praskolesy, (Z) Žebrák
* W 2018 roku Google zmieniło zasady działania apletu, mapa może wyświetlać się niepoprawnie (pomaga Ctrl+F5); więcej → Szablon:GEMap-MyWiki
Galerie
Bibliografia
- Bukovanská Marcela, (1983), Žebrák (Praskolesy): A H5 Chondrite from Czechoslovakia, Meteoritics, 18(4), 1983, s. 274. Plik doi; plik aDs.
- Chladni Ernst F.F., (1826), Neue Beiträge zur Kenntniss der Feuermeteore und der herabgefallenen Massen. (Fünfte Lieferung), Annalen der Physik, 6, Bd. 82, 1826, s. 21-34 i 161-182, (s. 28-30). Plik DjVuŹródło: Wiki.Meteoritica.pl.
- Koblitz Jörn, MetBase. Meteorite Data Retrieval Software, Version 7.3 (CD-ROM), Ritterhude, Germany 1994-2012. MetBase.
- Martius Carl Friedrich Philipp von, (1825), Fernere Nachrichten von denen im vorigen Herbst in Böhmen gefallenen Meteorsteinen, Archiv für die gesammte Naturlehre, Bd. V(4), 1825, s. 417-419. Plik DjVu.
- +Neumann Karl August, (1824), Ein neuer Meteorstein in Böhmen (Aus der Prager Zeitung.), Der Wanderer, 313, 1824, s. 3-4. Plik PDF.
- Tuček Karel, (1981), Meteority a jejich výskyty v Československu (Meteorites and their occurrence in Czechoslovakia), Academia, Praha, 1981, ss. 269, (s. 175-177; tab. XXI). Plik DjVuŹródło: Wiki.Meteoritica.pl(tabliceŹródło: Wiki.Meteoritica.pl).
- Zippe Franz Xaver Maxmilian, (1825), Charakteristik und Analyse des am 14. October 1824 bei Žebrak im berauner Kreise gefallenen Meteorsteines, Verhandlungen der Gesellschaft des Vaterlandischen Museums in Böhmen, Heft 3, 1825, s. 62-67. Plik DjVu.
Przypisy
Linki zewnętrzne
- Meteoritical Bulletin Database (MBD) – meteoryt Zebrak
- Encyclopedia of Meteorites (EoM) – meteoryt Zebrak
- Muzeum Historii Naturalnej w Pradze (Prague Natural History Museum; Prague, Nat. Mus.) – Národí Muzeum Praha ● Sbírka meteoritů a Sbírka přírodních skel - tektitů ● Muzeum 3000: Rok od pádu čeljabinského meteoritu. Spadlo něco u nás? ● CES on-line: Sbírka meteoritů ● [katalog → Tuček (1981)]
- Muzeum Historii Naturalnej w Wiedniu (Natural History Museum Vienna; Vienna, Naturhist. Mus.) – Naturhistorisches Museum Wien ● Die Meteoritensammlung ● Mineralogy & Petrography ● [katalogi → Partsch (1843); Brezina (1885); Brezina (1895); Brezina (1896); Berwerth (1903)]
- Muzeum Historii Naturalnej w Londynie (Natural History Museum London; London, Nat. Hist. Mus.) – Natural History Museum London ● [katalogi → Fletcher (1896); Prior (1953); Grady (2000)]
- Muzeum Historii Naturalnej w Budapeszcie (Hungarian Natural History Museum, Budapest; Budapest, Nat. Mus.) – Magyar Természettudományi Múzeum Budapest ●
Katalog Tokody (1951) ● Meteorites in the Carpatian Basin (english); Kárpát-medencei meteoritok (hungarian)● [katalog → Ravasz (1969)]
- Portal Hvězdárna Žebrák – Meteorit Žebrák