Stannern/Kramářská píseň

(…) Stonařovská událost se objevila i v kramářské písni (obr. 14). Tištěné kramářské písně byly kdysi oblíbenou lidovou duševní potravou, levnou a mnohdy jedinou. Byly to kostrbaté verše, které se zpívaly na nějaký známý nápěv a obvykle pojednávaly o nejrůznějších senzačních událostech. Na téma „stonařovské kameny“ jako výstraha za „pejchu a nepravosti rozmilých křesťanů“ jsou známy dva texty. První, vytištěná v Pardubicích snad v roce 1808 („roku toho přítomného“) má nic neříkající název „Nowá pjsen“. Neuvádí místo události, ale správně datuje i popisuje průvodní jevy, když padaly „z oblaků kameny, smůlu, síru měly v sobě a tak byly k vidění“. Dále to ale bylo značně přehnané: „některý sto centů vážil, některý i více…“ (100 centů = 5 tun)^[1]. Druhý text, vytištěný snad v Kutné Hoře, opět bez data, se nazývá „Nowá pjseň o tom Přjběhu, který se stal dne 22ho Máge, roku 1808, z rána o půl ssesté hodině, kdežto množstwj kamenu od dwauch až do gedenáct ljber tjžj, mezy strassliwým hřmotem a bauřenjm w gihlawské kragině z nebes padali“. Většinu ze 7 veršů zaujímá mravoličný obsah, protože „každý se pejchou nadýmá, nádherně sobě fouká, bližnímu na cti ujímá, na chudého nekouká“. Proto jako varování u „vsi Kámen nedaleko u Jihlavy velké, malé kamení z oblak dolů pršely“. Musela být ta hříšnost a bezbožnost, zejména na Jihlavsku, převeliká, když si vyžádala takové „Boží znamení“. Tato druhá píseň vyšla i v polském překladu (Vobr 1969, 1988a)^[2]. Opis této písničky, který si pořídíl písmák Tomáš Juren, zveřejnil již dříve K. Kalláb z Nového Města na Moravě. Domnívá se, že událost se týká městyse Kamenice u Jihlavy (Kalláb 1927/28)^[3]. Šlo ale o překlad zkomoleného Stannern - Steinern - Kámen. (…)

…“co se stalo, si myslete,
máje dvaadvacátého:
Kamení černé padaly
z nebe převysokého,
jakoby oznamovali
konec světa celého.

Nedaleko u Jihlavy
ves Kámen se nazývá,
tam všecko lidské pohlaví
leknutím Boha vzývá,
neb velké, malé kamení
z oblak dolů pršely,
ach, tak strašlivé znamení
sme ještě neviděli.

Všichni lidé se divějí
těch kamenů podobě,
ale přeci nevědějí,
co mají mysliti sobě,
nic dobrého neznamená,
to divadlo z výsosti,
neb země jest naplněná
hříchem a bezbožností.“…